Pro opravy autosedaček je optimální volbou chromočiněná hovězí kůže s tovární povrchovou úpravou o tloušťce od 1,0 mm do 1,5 mm. Interiér vozu představuje pro přírodní materiály extrémní prostředí. Čalounění musí odolávat neustálému tření při nastupování a vystupování, drastickým výkyvům teplot od třeskutých mrazů po sluncem rozpálený interiér a také přímému vystavení UV záření. Kůže použitá k renovaci sedadel nesmí být jen tak nějaký náhodný odřezek z brašnářské dílny. Vyžaduje správnou pružnost, aby se dala natáhnout na profilované molitany, a uzavřený, odolný líc, který nevsákne rozlitou kávu ani pot. Výběr nevhodného materiálu způsobí, že opravený díl po několika měsících popraská, neesteticky se vytáhne nebo drasticky změní barvu.
Jaká tloušťka kůže na opravy autosedaček
Autočalounictví se řídí vlastními pravidly a tloušťka materiálu zde hraje klíčovou roli jak při šití, tak při následném používání. Optimální rozmezí je od 1,0 mm do 1,5 mm. Proč právě tolik? Kůže o tloušťce zhruba 1,2 mm je v automobilovém průmyslu naprostým standardem. Zajišťuje dostatečnou pevnost v tahu a odolnost proti prodření, a zároveň zůstává natolik poddajná, že ji lze snadno tvarovat na oblých opěrkách hlavy, výrazně profilovaných bočnicích sportovních sedadel nebo loketních opěrkách.
Použití tenčí kůže, například pod 1,0 mm, je častou chybou začátečníků, kteří hledají materiál snadno prošitelný na domácím šicím stroji. Taková kůže, ačkoliv je lákavě měkká, podléhá vlivem hmotnosti řidiče a neustálého tření rychlé deformaci. Začne se krabatit a v místech největšího pnutí – u švů spojujících jednotlivé dílce na sedáku – se prostě rozestoupí nebo prodře naskrz. Tenký materiál navíc nedokáže zamaskovat drobné nerovnosti podkladového molitanu.
Naopak materiál silnější než 1,5 mm způsobuje obrovské problémy při montáži. Tuhé pláty silné kůže je obtížné natáhnout na kostru sedadla, aniž by vznikaly neestetické záhyby a vrásky. Navíc v místech, kde se spojuje několik vrstev materiálu, například v rozích opěradla nebo při všívání kédru (čalounické paspulky), vznikají zhrubnutí o síle 4–5 mm. K eliminaci problému silných švů je nezbytné mechanické nebo ruční kosení (ztenčování) okrajů kůže před jejím sešitím. Bez tohoto kroku vyžaduje prošití takového balíku těžké průmyslové stroje s trojitým podáváním. Pokud plánujete ruční opravu prodřené bočnice pomocí děrovačů na švy s roztečí 4 mm nebo 5 mm a sedlářských jehel, příliš silná kůže promění tuto práci ve velmi frustrující zážitek. I když se vám podaří materiál prorazit, šev bude vypadat neohrabaně a nezapadne do tovární estetiky interiéru vozidla.
Jaký druh činění — třísločiněná vs chromočiněná kůže
V autočalounictví se používá výhradně chromočiněná kůže, která je továrně barvená a chráněná silnou vrstvou povrchové úpravy (polyuretanovým lakem). Tyto usně mají zcela uzavřené póry, což je činí odolnými proti pronikání špíny, vlhkosti, maziv a mastnoty. Z pohledu brašnáře to znamená jednu klíčovou věc: taková kůže již nepřijme žádné další barvy na kůži na bázi vody nebo alkoholu a konzervační vosky neproniknou do její struktury. Barva, kterou kupujete, je barvou konečnou. Hrany těchto usní se zapravují zakládáním okrajů dovnitř (tzv. francouzský šev) nebo schováním pod podšívku. Nepoužívají se zde přípravky typu Tokonole k zahlazování hran, protože na měkké, lakované chromočiněné kůži jednoduše nebudou fungovat.
Třísločiněná kůže, ačkoliv je milována řemeslníky vyrábějícími opasky, pouzdra nebo peněženky, se na opravu autosedačky vůbec nehodí. Proč? Především kvůli své reakci na světlo a vlhkost. Třísločiněná kůže na slunci časem přirozeně tmavne a získává patinu. Představte si opravenou levou bočnici sedadla řidiče, která bude po jedné letní sezóně o dva odstíny tmavší než zbytek čalounění. Navíc surová třísločiněná kůže saje vodu jako houba. Když byste nasedli do auta v mokrém kabátu nebo po tréninku, zanechali byste na ní trvalé mapy a skvrny.
Mechanické vlastnosti v tomto konkrétním použití třísločiněnou kůži rovněž diskvalifikují. Taková useň je příliš tuhá a tvárná tím nesprávným způsobem. Po silném zdeformování se pružně nevrátí do původního tvaru. Neustálé sezení na takovém materiálu by rychle vedlo k vytvoření trvalých prohlubní a vytahaných míst na sedáku. Proto do aut vybíráme výhradně měkké, povrchově upravené chromočiněné kůže s vysokou odolností proti tření a deformacím.
Na co si dát pozor
Výběr vhodného kusu kůže na sedadlo není jen otázkou sladění barvy podle vzorníku. Před nákupem a samotným řezáním se vyplatí zanalyzovat několik technických aspektů materiálu.
1. Struktura líce (ražba). Autosedačky jsou málokdy dokonale hladké. Tovární kůže mají specifické ražby imitující přirozenou kresbu, například oblíbený, drobný vzor Madras. Při výběru záplaty na opravu musíte sladit nejen odstín, ale také hloubku a hustotu tohoto vzoru. Hladká kůže všitá vedle výrazně zrnité bude okamžitě bít do očí a pokazí celý dojem z renovace.
2. Pružnost a směr tažnosti. Přírodní kůže se natahuje jinak podél páteře zvířete a jinak napříč břichem. Při vyřezávání dílů na sedák nebo opěradlo musíte šablonu položit tak, aby materiál pracoval v souladu se směrem největšího pnutí. Příliš tuhá chromočiněná kůže způsobí, že sedadlo bude tvrdé a švy pod zátěží rychle povolí. Správné naplánování střihu je polovina úspěchu.
3. Odolnost proti UV záření. Kůže určené pro automobilový průmysl mají speciální lakové vrstvy, které chrání pigment před blednutím. Běžná oděvní nebo nábytkářská kůže, ačkoliv je rovněž chromočiněná a měkká na dotek, po roce parkování na přímém slunci výrazně vybledne. Vždy hledejte materiály s jasným označením automobilového určení (automotive).
4. Stav řezných nástrojů. Řezání měkké, tažné chromočiněné kůže o tloušťce 1,2 mm bývá mnohem náročnější než řezání tuhé a silné usně. Tupý nůž na kůži, ať už kruhový nebo odlamovací, bude třepit hrany a táhnout materiál za sebou, což zničí přesnost spojů a ztíží rovné vedení švu. Práce s takovou kůží vyžaduje naprosto dokonalé, vyleštěné ostří. Pokud vaše sedlářské nářadí odmítá poslušnost a třepí líc, může přijít vhod profesionální oprava sedlářského nářadí, která mu vrátí tovární ostrost a správnou geometrii řezné hrany.
5. Výběr nití a jehel. Na autočalounění nikdy nepoužíváme lněné nitě. Vlhkost, pot a změny teplot způsobí, že len shnije a praskne. Potřebujete pevné polyesterové nitě. Dobrou volbou budou silnější polyesterové nitě (například typu Vinymo MBT), které skvěle snášejí tření a netřepí se při protahování hustými vrstvami kůže a čalounické pěny. Jehly by měly mít řeznou špičku přizpůsobenou pro chromočiněné kůže, aby nedošlo k roztržení jemného líce.
Doporučené kůže z naší nabídky
Ačkoliv se sortiment obchodu neustále vyvíjí, pro opravy automobilů vždy doporučujeme určité typy materiálů, které zaručují trvanlivost a estetiku odvedené práce. Při hledání ideální suroviny se zaměřte na konkrétní parametry.
Pro záplatování prodřených bočnic, výměnu celých dílců sedáku nebo obšívání volantů jsou optimální volbou klasické autokůže. Mají tloušťku v rozmezí 1,1–1,3 mm a jsou z výroby chráněny odolnými polyuretanovými laky. Jejich líc je zcela uzavřený, což znamená, že špína neproniká do struktury vláken a každodenní péče se omezuje na otření povrchu vlhkým hadříkem s jemným čisticím prostředkem.
Pokud pracujete na renovaci historických vozů, kde je vyžadována specifická, na dotek méně syntetická povrchová úprava, dobrou volbou budou měkké poloanilinové kůže. Vyžadují však o něco větší opatrnost při každodenním používání. Jsou choulostivější a náchylnější k poškrábání než standardní pigmentované kůže, ale nabízejí nesrovnatelný tepelný komfort a přirozený vzhled, který je u veteránů ze sedmdesátých nebo osmdesátých let nesmírně žádoucí.
Pamatujte, že oprava čalounění je často prací s velkými formáty. Autokůže se většinou prodávají v celých usních o ploše několika metrů čtverečních. To umožňuje snadno se vyhnout přirozeným vadám materiálu, jako jsou jizvy, zhrubnutí nebo kousnutí hmyzem, které by byly na hotovém, hladkém sedadle vizuálně nepřípustné.
Související
Jakmile vyberete ten správný kus kůže pro váš automobilový projekt, vyplatí se seznámit se s dalšími poznatky, které vám usnadní práci na obtížných prvcích:
- Slovníček brašnáře: Tloušťka kůže a její význam v prostorových projektech
- Jak správně šít měkké chromočiněné kůže – výběr nití, jehel a napnutí
- Zakončování hran u měkkých kůží – techniky zakládání a lepení
