Výběr kůže na židle závisí na konstrukci nábytku — pro tento účel se používá hovězí kůže o tloušťce od 1,0 mm do 4,0 mm. Pokud plánujete tradiční čalounění měkkého sedáku s molitanem, potřebujete pružný materiál, který se snadno poddá na hranách. Naopak u židlí s rámovou konstrukcí, kde kůže sama o sobě tvoří nosný sedák napnutý mezi dřevěnými nebo kovovými prvky, musíte použít silný a tuhý hovězí krupón (blank). Výběr správného kusu kůže je naprostým základem. Chyba v této fázi se velmi rychle vymstí — tenká kůže na otevřeném rámu se pod vahou uživatele roztrhne, zatímco snaha o estetické ohnutí silného krupónu na rozích jídelní stoličky je předem prohraný boj.
Jaká tloušťka kůže na židle
Tloušťku kůže musíte přesně přizpůsobit funkci, jakou bude materiál v hotovém kusu nábytku plnit. V brašnářství a nábytkovém čalounictví rozlišujeme dva zcela odlišné přístupy k židlím, které diktují parametry suroviny.
První scénář představují klasické čalouněné židle, kde se kůže natahuje na dřevěnou desku pokrytou polyuretanovou pěnou nebo čalounickými popruhy. V tomto případě je optimální rozmezí tloušťky 1,0 mm až 1,5 mm. Taková kůže má dostatečnou pružnost, aby se poddala tahu a rovnoměrně se rozložila na zaobleních sedáku. Představte si napínání silného kartonu na pecen chleba — přesně tak se bude chovat kůže o tloušťce 3,0 mm na měkkém molitanu. Bude odstávat a na rozích vzniknou silné, tvrdé záhyby, které neprostřelíte čalounickou sponkovačkou ani neschováte pod krycí lištu. Kůže o tloušťce 1,2 mm naopak umožňuje vytvořit na nárožích precizní a ploché sklady. Pro začínajícího řemeslníka, který renovuje jídelní židle, je materiál s tloušťkou kolem 1,2–1,4 mm při zpracování předvídatelný a odpustí i drobné chyby při napínání.
Druhým scénářem jsou strukturální židle, jako například oblíbená křesla typu „safari“, španělské židle nebo takzvaná motýlková křesla (butterfly chair). Zde kůže neleží na žádné podložce — je zavěšená ve vzduchu a musí unést celou váhu dospělého člověka. Pro takové projekty potřebujete kůži o tloušťce od 3,0 mm do 4,0 mm. Použití tenčího materiálu, například 2,0 mm, může zpočátku vypadat dobře, ale po několika týdnech používání se vlákna trvale vytáhnou. Sedák se propadne a vytvoří nevzhlednou a nepohodlnou prohlubeň. Kůže o tloušťce 3,5 mm z husté části hovězího hřbetu (krupónu) zajistí potřebnou nosnost a udrží si plochý tvar po dlouhá léta.
Jaký druh činění
Rozhodnutí mezi třísločiněnou a chromočiněnou kůží závisí přímo na tom, jaký typ židle vyrábíte nebo renovujete. Obě metody poskytují zcela odlišný výsledný materiál.
Chromočiněná kůže představuje v nábytkářském průmyslu standard pro měkké čalounění. Chemický proces s využitím solí chromu zajišťuje, že je materiál měkký, odolný vůči vysokým teplotám a vysoce pružný. Nábytkové usně jsou navíc obvykle povrchově upraveny již z výroby — mají nanesenou barvu a ochrannou vrstvu. Díky tomu jsou odolné proti skvrnám, což je u jídelních židlí naprosto klíčové. Musíte však pamatovat na přísná pravidla práce s chromočiněnou kůží. Taková kůže nepřijímá barvy na kůži ani vosky. Pokud si koupíte hotovou useň v koňakovém odstínu, její barvu už nezměníte. Hrany chromočiněné kůže se velmi špatně upravují — nevyleštíte je dohladka pomocí přípravku Tokonole a dřevěného hladítka. U čalouněných židlí to však nevadí, protože okraje materiálu se vždy zakládají dospod a přibíjejí sponkami.
Zcela jiná je situace u strukturálních židlí s viditelnými hranami. V tomto případě je nutné použít třísločiněnou kůži. Pouze ta má dostatečnou tuhost a soudržnost vláken, aby snesla velké mechanické zatížení. Přírodní rostlinná tříslovina zaručuje, že je kůže pevná a dobře se tvaruje za mokra. Pokud zvolíte surový hovězí krupón (blank), můžete si jej sami nabarvit pomocí lihových barev na kůži, jako je například Fiebing's Pro Dye. Pamatujte však, že třísločiněná kůže na slunci přirozeně tmavne a časem získává krásnou patinu.
Pokud chcete opěradlo židle ozdobit iniciálami nebo geometrickými vzory, ražbu a zdobení pomocí raznice do kůže provedete pouze na třísločiněné kůži o tloušťce minimálně 2,0 mm. Chromočiněná kůže by se po úderu okamžitě vrátila do původního tvaru. Při práci se silnou třísločiněnou kůží na sedáky musíte věnovat pozornost úpravě hran, které přijdou do styku s tělem nebo oblečením. Použijte hranořízek (velikost #2 nebo #3 bude pro tloušťku 3,0 mm ideální), kterým seříznete ostré rohy, a následně hranu zafixujte přípravkem Tokonole.
Na co si dát pozor
Práce na židlích, bez ohledu na jejich typ, vyžaduje zohlednění několika technických detailů ještě před samotným řezáním materiálu.
1. Výběr správné části kůže. Židle vyžadují velké, jednolité kusy materiálu. Slabiny a břicha (nejnižší partie zvířecí kůže) jsou volné a velmi průtažné. Jejich použití na sedák židle je hrubou chybou — materiál se rychle zdeformuje. Pro vyřezávání hlavních nosných prvků vždy vybírejte krupón nebo vaz, kde jsou vlákna nejhustší.
2. Směr průtažnosti. Pravá kůže není izotropní materiál. Natahuje se více ve směru kolmém na páteř zvířete než rovnoběžně s ní. Při řezání nosných popruhů nebo hlavního sedáku pro safari křeslo pokládejte šablonu tak, aby největší síly působily podél linie páteře. Minimalizujete tak riziko pozdějšího prověšení materiálu.
3. Nástroje pro řezání. Řezání silné třísločiněné kůže (nad 3,0 mm) v dlouhých a rovných úsecích vyžaduje ostrý nůž na kůži a pevnou ruku. V této roli se skvěle uplatní tradiční půlkruhový nůž (round knife) nebo velmi bytelný segmentový nůž. Tenké čalounické usně (1,2 mm) se lépe řežou kvalitními krejčovskými nůžkami nebo rotačním řezákem, což zabraňuje vytahování pružného materiálu.
4. Nitě a švy. Pokud konstrukce židle vyžaduje spojování dílů (např. sešívání popruhů nebo upevnění opěradla k rámu), používejte výhradně pevné polyesterové nitě. Bavlna se vlivem neustálého napínání rychle prodře. Skvěle se osvědčí silnější nit Vinymo MBT nebo voskovaná nit Slam. U silných třísločiněných usní použijte děrovač na švy se širokou roztečí, např. 5 mm nebo 6 mm. Hustší šev (např. 3 mm) by materiál oslabil a vytvořil z něj perforovanou pásku, která by mohla pod zátěží prasknout. Vždy používejte klasický ruční (sedlářský) steh na dvě jehly — na rozdíl od strojového švu se při prasknutí jednoho očka nevypáře celý.
5. Ochrana povrchu. Nábytkové chromočiněné kůže už většinou ochrannou vrstvu mají. Pokud však vyrábíte židli ze surové třísločiněné kůže, musíte po případném barvení uzavřít póry materiálu. Použijte vhodné finišery (např. akrylové) a následně povrch naimpregnujte balzámem na kůži nebo tukem, abyste nábytek ochránili před náhodným politím vodou či kávou. Pamatujte, že přípravek Tokonole slouží výhradně k úpravě hran a rubové strany (mizdry) — nikdy jej nenanášejte na celou plochu líce jako impregnaci.
Doporučené kůže z naší nabídky
Při výběru materiálu pro svůj projekt jej přizpůsobte výše zmíněným technikám. V našem sortimentu najdete suroviny, které odpovídají různým truhlářským a čalounickým potřebám.
- Chromočiněné čalounické kůže (1,0 – 1,2 mm). Představují optimální volbu pro renovaci klasických jídelních židlí s měkkým sedákem. Jsou připravené k použití, mají rovnoměrně nanesenou barvu a povrchovou úpravu odolnou proti každodennímu znečištění. Jejich pružnost usnadňuje práci při napínání materiálu na kostru.
- Třísločiněný hovězí krupón (3,0 – 3,5 mm). Osvědčený materiál pro výrobu strukturálních židlí, safari křesel a zavěšených sedáků. Surový blank (krupón) vám dává plnou kontrolu nad konečným vzhledem — můžete na něj aplikovat barvu na kůži, razit do něj a perfektně upravit jeho hrany.
- Kůže s anilinovou úpravou. Pokud vám záleží na výjimečně přirozeném vzhledu židle, kde jsou patrné drobné znaky líce, anilinové kůže (probarvené naskrz, bez silné krycí vrstvy) dodají nábytku luxusní, lehce surový charakter.
Související články
Než se pustíte do řezání a montáže, prostudujte si další materiály, které vám pomohou vyhnout se chybám v dílně:
- Brašnářský slovníček: Chromočiněná kůže vs. třísločiněná kůže — rozdíly v praxi
- Jak správně upravit hrany u silné třísločiněné kůže
- Výběr děrovačů na švy a nití pro těžké brašnářské projekty







