Knihařská kůže je vybraný, tenký a pružný materiál živočišného původu, podrobený specializovanému činění, určený k vazbě knih, tvorbě alb a restaurování starých svazků. Zcela se liší od materiálů používaných v tradičním brašnářství. Zatímco tvůrce tašek či opasků hledá tuhost a nosnost, knihař potřebuje surovinu, kterou lze přesně ohýbat na hranách lepenky, tvarovat na hřbetu knihy a která bez odporu přijímá vodová lepidla. Práce s tímto materiálem je uměním mikrometrů, kde každý zlomek milimetru tloušťky má přímý vliv na to, zda se deska správně zavře a zda budou zlacení ostrá a trvalá.
Charakteristika
Základní vlastností definující knihařskou kůži je její tloušťka. Standardní brašnářské kůže mívají obvykle od 1,5 mm výše. Materiál pro knihaře se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 0,5 mm do 1,0 mm. Tak tenký průřez je nezbytný k tomu, aby se předešlo nepřirozenému zesílení desky, zejména v rozích a závěsech (místech ohybu desky u hřbetu). Dobře připravená knihařská kůže se pod prsty řemeslníka chová jako pružný, organický pergamen, který se poddá tvarování pod vlivem vlhkosti, ale po vyschnutí si zachovává obrovskou odolnost proti protržení.
Většina profesionálních kůží na vazbu knih jsou kůže činěné tříslem. Používají se hlavně kozí a telecí kůže, méně často ovčí či vepřové. Třísločinění je zde klíčové z několika důvodů. Za prvé, taková kůže výborně reaguje na vlhkost. Navlhčená vodou se stává plastickou, což umožňuje knihaři natáhnout ji na vypouklé vazy (charakteristické hrboly na hřbetu knihy) a přesně ji vytvarovat. Za druhé, líc rostlinně činěné kůže přijímá ražbu za tepla i za studena. Právě na tomto materiálu se provádějí důmyslné slepé ražby (blind tooling) a nanášejí se zlaté plátky. Chromočiněné kůže jsou v tradičním knihařství nepoužitelné – jejich povrch trvale nepřijímá zlacení, materiál se nepodává tvarování za mokra a samotná chromová chemie špatně reaguje s tradičními škrobovými lepidly (klajstry).
Dalším specifickým požadavkem je poddajnost ke ztenčování (skiving). I kůže o tloušťce 0,7 mm je příliš silná na to, aby se esteticky zabalila na okraj deskové lepenky. Knihař musí na samotných okrajích zbrousit nebo seříznout mizdru až na takřka papírovou tloušťku řádu 0,1–0,2 mm. Knihařská kůže musí mít natolik kompaktní strukturu vláken, aby při tomto drastickém ztenčování speciálním nožem (často připomínajícím ševcovský) nedošlo k protržení líce. Telecí kůže mají hladký, téměř skelný líc, který poskytuje velmi elegantní efekt, ale snadno se poškrábe. Naproti tomu kozí kůže (tzv. marokýn) mají výrazné, zrnité kresby, jsou neobyčejně odolné proti oděru a odpouštějí více chyb v dílně, proto jsou nejčastější volbou pro luxusní vazby.
Použití
Kůže v knihařské dílně má přesně stanovené úkoly, které vyžadují výběr vhodného druhu a parametrů. Každý prvek konstrukce knihy se chová jinak a přenáší jiná namáhání.
- Plná kožená vazba (Full binding): Nejklasičtější použití, kdy je celá desková lepenka i hřbet pokryty jedním kusem kůže. Vyžaduje to blány s bezvadným lícem a stejnoměrnou tloušťkou, obvykle kolem 0,8 mm. Kozí kůže se zde osvědčuje nejlépe, protože její struktura dobře snáší neustálé otvírání a zavírání knihy v závěsech.
- Půlkožená a čtvrtkožená vazba (Half / Quarter binding): Technika, při níž se kůží potahuje pouze hřbet (a případně rohy), zatímco zbytek desek se polepuje mramorovaným papírem nebo plátnem. Tloušťka kůže je obvykle 0,6–0,8 mm. Klíčové je zde extrémně přesné ztenčení okraje kůže v místě, kde se stýká s papírem, aby schod pod prsty byl zcela neznatelný.
- Restaurování a konzervace starých svazků: Práce na otevřeném srdci knihy. K podlepování natržených hřbetů či obnově chybějících částí se používají nejtenčí dostupné kůže, často ovčí nebo velmi tenké telecí o tloušťce 0,4–0,5 mm. Materiál musí být barven ručně, aby dokonale splynul s několik staletí starým originálem.
- Ochranné krabice a pouzdra (Clamshell boxes): Exkluzivní knihy se často ukládají do uzavíratelných, pevných krabic. K jejich polepování se používají o něco silnější kůže, asi 0,9–1,0 mm, protože hrany krabic jsou ostré a tenčí kůže by se na nich mohla rychle prodřít.
- Pružné desky (typ limp binding): Historické vazby, u nichž se nepoužívala pevná lepenka, nýbrž pouze samotná kůže (často pergamen nebo silnější telecí kůže řádu 1,5 mm). V tomto jediném případě se materiál na okrajích neztenčuje a jeho úkolem je samostatná ochrana knižního bloku.
- Ražba a zlacení (Tooling): Ačkoli jde o dokončovací fázi, vyžaduje vhodný podklad. Pro hluboké ražby nasucho se používá třísločiněná kůže o tloušťce minimálně 0,8 mm. Příliš tenká kůže (např. 0,4 mm) by po přitlačení rozžhavené mosazné raznice mohla propálit až do vrstvy lepenky.
- Štítky na hřbet (Spine labels): Malé kontrastní obdélníky kůže nalepené na hřbet, na nichž se razí název. Vyrábějí se z ultra tenké (0,3 mm) kůže, často ze zbytků z procesu ztenčování (tzv. skiving), aby neodstávaly od profilu hřbetu.
Jak vybrat
Výběr kůže pro knihařský projekt závisí na stupni zkušenosti řemeslníka a velikosti vázané knihy. Zcela jinak se plánuje nákup pro vazbu miniaturního svazku poezie a jinak pro velkou těžkou encyklopedii.
Pro začínajícího knihaře je nejlepším startem hotová, v koželužně barvená kozí kůže o tloušťce 0,7–0,8 mm. Koza má výraznou texturu, která dokonale maskuje drobné nerovnosti lepenky a případné hrudky lepidla, jež začátečníkům často zůstávají pod povrchem. Továrně barvená kůže také odstraňuje problém s tvorbou skvrn při nerovnoměrném nanášení vodových barev. Důležité je před nákupem se ujistit, že jde o třísločiněnou kůži. Častou chybou nováčků je nákup tenké oděvní kůže (vždy chromočiněné). Taková kůže se bude táhnout jako guma, nelze ji přesně ztenčit na okrajích (nůž se v ní bude smýkat a trhat vlákna) a tradiční škrobové nebo PVA lepidlo po ní steče, aniž by vytvořilo pevné spojení s lepenkou.
Zkušený řemeslník často sahá po telecích kůžích v přírodní, světlé barvě (crust). Vyžadují obrovskou zručnost. Hladký líc telete odhalí každé, byť sebemenší smítko prachu, které se dostane mezi lepenku a kůži. Výhodou přírodní kůže je však plná kontrola. Lze ji samostatně obarvit barvami na bázi alkoholu (jako Fiebing's Pro Dye) a vytvořit tak jedinečné přechody, mramorování či antikovaný efekt. Pokročilí tvůrci také umějí sami ztenčit celou plochu blány, pokud usoudí, že zakoupená kůže o tloušťce 0,9 mm je pro jemný projekt příliš silná.
Při výběru musíte také dbát na směr tažnosti kůže. Stejně jako papír, i kůže má svůj směr vláken (nejvíce se roztahuje napříč páteří zvířete). Při řezání materiálu na desku musí směr nejmenší tažnosti probíhat rovnoběžně s hřbetem knihy. Pokud kůži vyříznete napříč, po nanesení vlhkého lepidla se silně natáhne a během sušení se stáhne takovou silou, že ohne deskovou lepenku do oblouku, čímž zcela zničí geometrii knihy.
Produkty z naší nabídky
Obchod CraftPoint se specializuje na dodávky materiálů a nářadí pro těžší brašnářství – výrobu tašek, opasků, pouzder na nože či peněženek. Z tohoto důvodu v naší stálé nabídce nemáme dedikované, ultra tenké knihařské kůže (o tloušťkách 0,5–0,9 mm) ani specializované nože na plošné ztenčování okrajů. Nenabízíme ani tradiční knihařská škrobová lepidla.
Pokud je však váš projekt nikoli klasická pevná vazba knihy, ale kožený obal na notes v brašnářském stylu (tzv. zasouvací obal, obal typu traveler's notebook, v němž je notes držen gumičkami), najdete u nás ideální materiály:
- Blány hovězí juchty o tloušťce 1,5 mm – to je vynikající volba pro tuhé, samonosné desky na kalendáře či skicáky. Taková kůže nevyžaduje podlepení lepenkou, výborně přijímá ražbu za studena a lze ji dokončit na hranách pomocí přípravku Tokonole.
- Měkké galanterní kůže – hodí se na pružné zasouvací obaly. Vzhledem k chromočinění nebo smíšenému činění na nich sice nevytlačíte vzory, ale získáte okamžitou, krásnou barvu a odolnost proti poškrábání při každodenním používání.
- Barvy Fiebing's Pro Dye – pokud získáte přírodní knihařskou kůži, naše alkoholové barvy se výborně hodí k jejímu ručnímu barvení, zaručují hlubokou a stálou barvu, která se nesmyje při aplikaci vodového lepidla na mizdru.
