Kvalitní kožená bunda je investicí na léta, často i na celá desetiletí. Aby si však materiál zachoval svou pružnost, sytou barvu a odolnost vůči povětrnostním vlivům, vyžaduje pravidelnou a uvědomělou péči. Hodit ji do kouta po deštivé procházce nebo, nedej bože, hodit do pračky, je tou nejrychlejší cestou ke zničení struktury vláken. Proces čištění kožených oděvů není složitý, ale vyžaduje metodický přístup a pochopení toho, s jakým materiálem vlastně pracujeme. Pravá kůže je jako lidská pokožka – musí dýchat, potřebuje očistit od špíny a potu a nakonec vyžaduje hloubkovou hydrataci.
V tomto průvodci vás provedu řemeslným procesem péče. Znalosti, které zde získáte, jsou naprosto univerzální. Pochopení toho, jak funguje sedlářské mýdlo a balzámy na kůži, vám umožní odpovědět si na otázku, jak vůbec čistit pravou kůži. Stejná pravidla platí i ve chvíli, kdy přemýšlíte, jak vyčistit boty z lícové kůže, jak vyčistit koženou kabelku nebo jak se starat o koženou obuv obecně. Úroveň obtížnosti tohoto úkolu je nízká, ideální i pro začátečníky, ale vyžaduje trpělivost, protože jednotlivé fáze schnutí a vstřebávání přípravků mohou zabrat dohromady až dva dny.
Co budete potřebovat
Základem je shromáždění těch správných prostředků. Použití agresivní chemie z domácnosti je nejčastějším důvodem nevratného poškození líce. V brašnářské dílně sázíme na osvědčené přípravky, které s přirozenou strukturou materiálu spolupracují, místo aby s ní bojovaly.
Materiály a chemie:
- Mýdlo na kůži (Saddle Soap): Základ mycího procesu. Doporučuji klasické sedlářské mýdlo (Saddle Soap). Na rozdíl od běžných mýdel obsahuje jemné čisticí látky a příměs glycerinu a lanolinu. Díky tomu vytáhne špínu z pórů kůže, ale nevysuší ji na troud.
- Kondicionér / Balzám na kůži: Po umytí ztrácí kůže část svých přirozených tuků. Ty musíme doplnit. Skvěle poslouží vysoce kvalitní balzám na kůži, který obsahuje včelí vosk. Zajistí nejen výživu, ale také lehkou hydrofobní vrstvu.
- Čistá, vlažná voda: Budete ji potřebovat k napěnění sedlářského mýdla. Voda nesmí být horká, protože vysoká teplota smršťuje kolagenová vlákna v kůži.
- Bavlněné hadříky: Stará, čistá trička z měkké bavlny jsou k tomuto účelu jako stvořená. Budete potřebovat alespoň tři nebo čtyři kusy.
Nářadí:
- Kartáč z koňských žíní: Absolutní základ. Koňské žíně jsou dostatečně pevné, aby vytáhly prach ze záhybů, a zároveň natolik měkké, aby nepoškrábaly jemný líc bundy.
- Houbička s jemnými póry: Obyčejná houbička (klidně i kosmetická nebo autohouba, hlavně když je čistá) poslouží k vytvoření pěny z mýdla.
- Široké, tvarované ramínko: Bunda se pod vlivem vlhkosti stává těžší a tvárnější. Úzké drátěné ramínko by vytlačilo ramena a trvale zdeformovalo střih. Potřebujete bytelné, dřevěné ramínko na obleky.
Krok za krokem
Přejděme k praxi. Než začnete, vyprázdněte všechny kapsy. Pracujte na dobře osvětleném místě, nejlépe na velkém stole přikrytém čistou látkou nebo fólií, aby bunda při otáčení nepřišla do kontaktu se špinavým povrchem.
Krok 1: Rozpoznání druhu kůže a test vodou
Než nanesete jakýkoli přípravek, musíte vědět, s čím máte tu čest. Většina motorkářských a volnočasových bund se šije z chromočiněné kůže o tloušťce 1,0 mm až 1,4 mm. Taková kůže má většinou uzavřený, upravený líc, který špatně saje vodu. Občas se ale setkáte s bundami z třísločiněné kůže, která na vlhkost reaguje úplně jinak – nasává ji jako houba a okamžitě tmavne.
Udělejte si test: kápněte jednu kapku čisté vody na skryté místo bundy (např. na vnitřní stranu manžety). Pokud se voda drží na povrchu a stéká, máte před sebou standardní kůži s upraveným lícem. Pokud se kapka okamžitě vpije a zanechá tmavý flek, vaše bunda vyžaduje mnohem větší opatrnost a jen naprosté minimum vody během čištění.
Na co si dát pozor: Semiš a nubuk vyžadují naprosto odlišné metody (kartáčování nasucho a speciální gumy). Tento průvodce se týká výhradně hladké lícové kůže.
Typická chyba: Zahájení mokrého čištění bez předchozí kontroly savosti materiálu. Promočením surové třísločiněné kůže vzniknou tvrdé, tmavé skvrny, které se odstraňují jen velmi těžko.
Krok 2: Čištění nasucho (kartáčování)
Nikdy nezačínejte s mokrým čištěním, pokud je na bundě volný prach, písek nebo zaschlé bláto. Spojením vody s prachem vznikne blátivá kašička, kterou jen hlouběji vetřete do pórů a švů. Vezměte kartáč z koňských žíní a energicky, ale s citem, vykartáčujte celý povrch bundy.
Zaměřte se na místa, kde se špína usazuje nejraději: límec, manžety, okolí zipů, švy na ramenou a záhyby na loktech. Tento krok je naprostým základem péče. Pokud hledáte informace, jak vyčistit boty ze světlé pravé kůže, pravidlo je úplně stejné – pravidelné kartáčování nasucho zabraňuje záděru tmavé špíny do světlého líce.
Na co si dát pozor: Dávejte pozor na trčící nitě nebo jemné ozdobné prvky, abyste je štětinami kartáče nezatrhli.
Typická chyba: Vynechání tohoto kroku. Otření zaprášené bundy vlhkým hadříkem funguje jako brusný papír – mikroskopické částečky křemene poškrábou povrchovou úpravu kůže a způsobí její zmatnění.
Krok 3: Samotné mytí sedlářským mýdlem
Je čas odstranit starou špínu, pot a zbytky dřívějších konzervačních prostředků. Lehce namočte houbičku do vlažné vody a silně ji vyždímejte. Má být vlhká, nesmí z ní kapat voda. Následně houbičkou přejíždějte po povrchu sedlářského mýdla (Saddle Soap), dokud nevznikne hustá, pevná pěna. Právě pěna má kůži čistit, nikoliv voda.
Nanášejte pěnu na bundu a pracujte po menších částech – začněte například jedním rukávem. Mýdlo vtírejte krouživými pohyby. Uvidíte, jak pěna mění barvu tím, jak vytahuje špínu. Hned po umytí daného kousku vezměte čistý, lehce navlhčený (téměř suchý) bavlněný hadřík a špinavou pěnu setřete. Nenechte mýdlo na kůži zaschnout. Přejděte na další část bundy. V rámci komplexní péče se v této chvíli vyplatí postarat se i o vnitřek – látkovou nebo viskózovou podšívku bundy jemně otřete vlhkým hadříkem s šetrným pracím prostředkem a dávejte pozor, abyste nepromočili samotnou kůži.
Na co si dát pozor: Nezapomínejte houbičku pravidelně máchat v čisté vodě a vytvářet novou pěnu. Stírání špíny špinavou houbičkou postrádá smysl.
Typická chyba: Příliš velké množství vody. Kůže nesmí být promočená skrz naskrz. Pokud z bundy začne kapat voda, okamžitě přerušte práci a materiál vysušte ručníkem.
Krok 4: Trpělivé sušení
Když je celá bunda umytá a zbavená zbytků mýdla, musíte jí dopřát čas na odpočinek. Pověste ji na široké, tvarované ramínko. Zapněte hlavní zip, abyste udrželi správný tvar předního dílu. Nechte ji v místnosti s pokojovou teplotou, na dobře větraném místě, ale mimo dosah přímých zdrojů tepla a slunečního záření.
Doba schnutí závisí na tloušťce kůže a vlhkosti vzduchu, ale obvykle se pohybuje od 12 do 24 hodin. Kůže musí odevzdat veškerou vlhkost svým vlastním tempem.
Na co si dát pozor: Každých pár hodin zkontrolujte, zda se bunda na ramínku nedeformuje. Pokud byla kůže hodně vlhká, její váha může vytahovat ramena.
Typická chyba: Urychlování procesu. Pověšení bundy na radiátor nebo použití fénu je pro kůži rozsudkem smrti. Prudké odpaření vody způsobuje drastické smrštění vláken. Kůže ztvrdne, zkřehne a v ohybech začne praskat.
Krok 5: Kondicionování a promašťování
Sedlářské mýdlo sice čistí šetrně, ale odstraňuje nejen špínu, nýbrž i část přirozených tuků, které udržují líc pružný. Jakmile je bunda na dotek 100% suchá, přichází čas na výživu. K tomu použijeme vhodný balzám na kůži.
Naberte minimální množství kondicionéru na prsty nebo čistý bavlněný hadřík. Zlaté pravidlo brašnářství zní: nanášejte málo, v případě potřeby přidejte. Krouživými pohyby vmasírujte balzám do kůže, pěkně zhluboka do pórů. Zvláštní pozornost věnujte místům, která jsou nejvíce namáhána a náchylná k vysychání: ramena, lokty, límec (od potu) a spodní lem. Po nanesení tenké vrstvy na celou bundu ji nechte několik hodin (nejlépe přes noc) odpočívat, aby kůže mohla vstřebat všechny živiny.
Na co si dát pozor: Kůže z výroby upravená do vysokého lesku nebo silně lakovaná nemusí balzám sát tak dobře jako kůže s přirozeným lícem. Pokud balzám i po několika hodinách zůstává na povrchu, znamená to, že je kůže nasycená.
Typická chyba: Nanesení silné vrstvy tuku. Kůže má omezenou kapacitu. Přebytečný balzám se nevstřebá, ale vytvoří lepkavý povlak, na který se okamžitě nachytá prach, a bunda bude špinit oblečení i čalounění v autě.
Krok 6: Finální úprava a leštění
Poslední fází je odstranění případného přebytku kondicionéru a dodání ušlechtilého, saténového lesku. Po uplynutí doby potřebné ke vstřebání balzámu vezměte čistý kartáč z koňských žíní (může to být ten samý, který jste použili k čištění nasucho, za předpokladu, že jste ho důkladně vyprášili).
Rychlými, táhlými pohyby vykartáčujte celou bundu. Třením vzniká jemné teplo, které pomáhá zbytkům vosků obsažených v balzámu rovnoměrně se rozprostřít po povrchu a uzavřít póry kůže. Pokud se na některých místech (např. v záhybech u kapes) nahromadilo příliš mnoho přípravku, setřete ho suchým bavlněným hadříkem.
Na co si dát pozor: Leštění má být energické, ale nikoliv silové. Netlačte kartáč silou do materiálu, nechte pracovat jen samotné konečky žíní.
Typická chyba: Použití leštidel ve spreji místo mechanického leštění. Levná leštidla často obsahují silikony, které ucpávají póry kůže, znemožňují jí dýchat a vedou k její postupné degradaci.
Nejčastější chyby
I při těch nejlepších úmyslech se můžete dopustit chyb, které koženému oděvu místo pomoci uškodí. Zde je přehled těch nejnebezpečnějších pastí:
1. Používání chemie z domácnosti a kosmetiky. Použití prostředku na nádobí, čisticího krému na kuchyně nebo hydratačních tělových mlék je koledování si o malér. Prostředek na nádobí kůži drasticky odmastí a lidská kosmetika často obsahuje látky, které časem uvnitř kožených vláken žluknou, což způsobuje nepříjemný zápach a rozklad materiálu.
2. Promočení materiálu. Zacházet s koženou bundou jako s látkovou mikinou a používat při mytí velké množství vody ničí kolagenové vazby. Kůže ztrácí svůj tvar a stává se tuhou. Myjeme pěnou, ne vodou.
3. Nedostatek trpělivosti při sušení. Zdůrazňuji to ještě jednou: radiátory, ostré slunce a fény jsou největšími nepřáteli mokré kůže. Přirozené schnutí při pokojové teplotě je tou jedinou bezpečnou cestou.
4. Zanedbání zipů a kování. Když se soustředíme na kůži, často zapomínáme na kovové prvky. Mýdlo a voda zanechané v zoubcích zipu mohou způsobit oxidaci nebo rezivění. Kování vždy pečlivě otírejte do sucha.
Co dál
Pravidelně, alespoň jednou týdně, bundu vykartáčujte nasucho. Kompletní proces mytí a kondicionování provádějte jednou nebo dvakrát ročně – ideálně po skončení sezóny, než bundu uložíte do skříně, nebo na začátku jara. Pamatujte, že udržovaná kůže krásně stárne a získává jedinečnou patinu, která svědčí o její kvalitě.
Během důkladného čištění si můžete všimnout, že některé prvky vaší bundy vyžadují technický zásah – uvolněný sedlářský nýt, zasekávající se stiskací knoflík nebo prodřená nit na manžetě. Pokud máte kutilského ducha a vlastní dílnu, můžete takové drobné závady opravit sami. Pamatujte však, že práce s hrubým oděvem vyžaduje ostré a spolehlivé sedlářské nářadí. Pokud vaše děrovače na švy, groovery nebo nože na kůži ztratily svou původní preciznost, postarejte se o ně stejně pečlivě jako o kůži. Nahlédněte do sekce Oprava sedlářského nářadí, kde se dozvíte, jak svému vybavení vrátit plnou funkčnost. Dobře nabroušený hranořízek nebo spolehlivý půlměsícový nůž na kůži jsou zárukou toho, že případné opravy kožených oděvů budou vypadat naprosto profesionálně.
