Změna barvy na velké ploše, jako je oblečení, patří v dílně k těm opravdu náročným projektům. Než přejdeme ke konkrétním krokům, musíme si ujasnit základní pravidlo našeho řemesla: ne každá kůže se dá obarvit. Pokud máte ve skříni běžnou bundu z konfekce, ušitou z chromočiněné kůže, která má tovární povrchovou úpravu a je uzavřená vrstvou laku, standardní penetrační barvy na kůži po ní jednoduše stečou. Chromočiněná kůže s hotovou barevnou úpravou už do sebe žádné další barvy ani vosky nevsákne. Tento průvodce je určený pro ty, kteří pracují se surovou třísločiněnou kůží (například při šití autorského motorkářského oblečení z kruponu o síle 1,2 až 1,5 mm), nebo se pouštějí do nelehkého úkolu renovace staré, silně obnošené bundy, ze které už úplně slezla původní povrchová úprava a líc je opět savý.
Barvení velké plochy je jako stěrkování zdi – každá drobná chyba v přípravě podkladu se nemilosrdně ukáže v podobě fleků a stékanců. Pochopení tohoto procesu vám navíc usnadní práci s jakýmkoliv menším dílcem. Pravidla, která si zde probereme, jsou univerzální. Ať už je vaším cílem oživení velkého křiváku, nebo změna barvy menších doplňků, mechanika pronikání pigmentu do struktury vláken zůstává naprosto stejná. Je to práce, která vyžaduje trpělivost, dobré větrání a přísné dodržování technologického postupu.
Co budete potřebovat
Práce na velké ploše vylučuje jakoukoliv improvizaci. Musíte mít po ruce dostatečnou zásobu chemie, protože přerušení barvení v polovině dílce kvůli nedostatku tekutiny skončí trvalou a viditelnou přechodovou čarou. Než se kůže vůbec dotknete, dejte si dohromady následující seznam.
Materiály:
- Bunda ze savé kůže: Surová třísločiněná kůže, nebo stará kůže se zcela sedřenou povrchovou úpravou.
- Odstraňovač povrchových úprav (Deglazer): Nezbytný přípravek na bázi silných rozpouštědel, například Fiebing's Deglazer. Otevírá póry kůže a smývá zbytky starých vosků, tuků a akrylátů.
- Penetrační barva na kůži: Pro takto velké projekty doporučuji barvy na kůži na lihové bázi, jako je Fiebing's Pro Dye. Pronikají hluboko, rychle se odpařují a poskytují velmi intenzivní, stálou barvu. Pokud chcete bundě dodat hluboký, havraní odstín, černá Fiebing's Pro Dye je osvědčeným dílenským standardem. Alternativou jsou barvy na vodní bázi (Eco-Flo), které schnou pomaleji, což usnadňuje jejich rovnoměrné nanesení na velké panely, ale mohou mírně zvedat líc kůže.
- Kondicionér: Lihové barvy na kůži drasticky vysušují vlákna. K obnovení pružnosti budete potřebovat hutný balzám. Skvěle poslouží kvalitní balzám na kůži.
- Finiš (uzavírací vrstva): Přípravek, který uzamkne pigment uvnitř a ochrání oblečení před deštěm. Fiebing's Resolene je osvědčená volba, která vytváří pružnou akrylátovou bariéru.
- Maskovací páska: Kvalitní malířská páska k ochraně zipů, kování a podšívky.
Nářadí:
- Čalounické nebo celulózové houbičky: Pro nanášení barvy na velké, ploché díly bundy (záda, přední díly).
- Vlněné aplikátory (wool daubers): Nezbytné pro precizní barvení podél švů, u límce a kolem kapes.
- Čisté bavlněné hadříky: Na leštění a stírání přebytečného pigmentu.
- Nitrilové rukavice a ochranná fólie: Barva na kůži trvale obarví vše, s čím přijde do styku, včetně vašich rukou a podlahy v dílně.
Krok za krokem
Proces barvení bundy vyžaduje rozložení práce do několika dnů. Nesnažte se urychlit schnutí fénem, protože byste donutili rozpouštědla k příliš prudkému odpařování, což by zničilo strukturu líce.
Krok 1: Test savosti a ověření materiálu
Než začnete cokoliv dělat, musíte zjistit, s čím vlastně pracujete. Kápněte několik kapek čisté vody na skryté místo bundy (např. do podpaží nebo na vnitřní stranu manžety). Pokud voda okamžitě vytvoří perleťovou kapku a nevsákne se ani po minutě, má kůže silnou povrchovou úpravu. V takovém případě se penetrační barvení nezdaří. Pokud se voda rychle vsákne a materiál ztmavne, je kůže otevřená a připravená k práci. Jde o klíčový test, který byste měli provést vždy před zahájením jakýchkoliv barvířských prací.
Na co si dát pozor: Nevěřte cedulkám. Nápis „100% genuine leather“ vám neřekne vůbec nic o způsobu činění ani o nanesené povrchové úpravě.
Typická chyba: Ignorování testu s vodou a lití barvy na uzavřenou chromočiněnou kůži. Tekutina jednoduše steče na podlahu a na povrchu oblečení zanechá jen lepkavý, špinavý povlak.
Krok 2: Odmaštění a otevření pórů
Dokonce i surová třísločiněná kůže na sobě nese přirozenou mastnotu z rukou brašnáře. Nasaďte si rukavice, dokořán otevřete okna a namočte bavlněný hadřík do přípravku Fiebing's Deglazer. Otírejte bundu díl po dílu za použití mírného tlaku. Uvidíte, jak kůže zmatní a na dotek bude lehce drsná. Hadříky měňte hned, jakmile do sebe natáhnou špínu. U starých bund může tato fáze zabrat klidně i hodinu.
Na co si dát pozor: Výpary z deglazeru jsou velmi silné. Pokud je to možné, pracujte v masce s filtrem a v bezpečné vzdálenosti od zdrojů ohně.
Typická chyba: Příliš jemné otírání. Pokud vynecháte mastný flek na lokti, barva na kůži v tomto místě nechytne a vytvoří se světlé, neobarvené kolo.
Krok 3: Pečlivé maskování
Penetrační barva je nemilosrdná. Pokud kapka ukápne na bavlněnou podšívku, zůstane tam už navždy. Použijte maskovací pásku a pečlivě zalepte všechny zuby zipů, kování, přezky i okraje, které se dotýkají látkové výstelky.
Na co si dát pozor: Okraje pásky přitlačte nehtem nebo malým hladítkem, abyste vytlačili vzduchové bubliny. Barva dokáže vzlínat pod špatně přilepenou pásku díky kapilárnímu jevu.
Typická chyba: Snaha obkreslovat kovové prvky štětcem místo jejich přelepení. Stačí jediné cuknutí ruky a zničíte estetiku mosazného zipu.
Krok 4: Aplikace barvy na velké panely
Přelijte barvu do široké, stabilní nádoby. Vezměte velkou houbičku, namočte ji do tekutiny a lehce vyždímejte. Začínáme od největších panelů, například od zad. Barvu nanášejte dlouhými, plynulými tahy a pracujte v jednom směru (např. shora dolů). Důležité je udržovat tzv. „mokrý okraj“. Nedovolte, aby hrana právě naneseného pruhu barvy zaschla dříve, než vedle ní nanesete další pruh. Barvu nanášejte rychle, ale bez zbytečného tlačení na houbičku silou. Na detaily, švy a okolí kapes používejte vlněné aplikátory. Mějte na paměti, že penetrační barvy na kůži trvale obarví i světlé syntetické nitě. Pokud chcete zachovat jejich původní barvu, musíte je pečlivě zamaskovat, jinak se pigmentem nevratně ušpiní.
Na co si dát pozor: Lihové barvy mohou v prvních minutách působit metalicky nebo purpurově (zejména černá Pro Dye). Jde o zcela normální jev srážení přebytečného pigmentu.
Typická chyba: Vtírání barvy krouživými, krátkými tahy na velké ploše. Způsobuje to vznik tmavších fleků v místech, kde se houbička opakovaně dotýkala stejného místa.
Krok 5: Schnutí a leštění (odstranění prachu)
Nechte bundu na dobře větraném místě schnout minimálně 12 až 24 hodin. Kůže musí kompletně vyschnout a rozpouštědla se musí odpařit. Až bude materiál suchý, všimnete si na něm matného povlaku. Jde o přebytečný pigment, který se nevešel do pórů kůže. Vezměte čistý, suchý bavlněný hadřík a celou bundu energicky vyleštěte. Uvidíte, jak se hadřík špiní, zatímco líc začíná získávat zpět svůj přirozený saténový vzhled.
Na co si dát pozor: Hadříky měňte za čisté. Pokud budete leštit hadříkem zaneseným pigmentem, prach jen vetřete zpět do jiných míst.
Typická chyba: Přechod k dalšímu kroku bez důkladného vyleštění přebytečné barvy. Pokud nanesete finiš na volný pigment, celá vrstva se bude mazat a špinit oblečení.
Krok 6: Obnova pružnosti (Kondicionování)
Vaše bunda má teď novou barvu, ale na dotek připomíná tuhý karton. Musíte vlákna nakrmit. Naneste si na ruce nebo na měkký hadřík vrstvu hutného balzámu na kůži a vmasírujte ji do materiálu. Pracujte po částech a balzám na kůži pečlivě vtírejte, zejména v místech vystavených ohýbání (lokty, ramena). Nechte bundu několik hodin odpočívat, aby vosk a oleje pronikly hluboko.
Na co si dát pozor: Nenanášejte silnou vrstvu najednou. Je lepší aplikovat dvě tenké vrstvy s odstupem několika hodin, než zalít líc tukem, který se nestihne vstřebat.
Typická chyba: Příliš brzké nanesení balzámu ve chvíli, kdy se barva ještě neodpařila. To způsobí rozmazání barvy a vznik lepivého mazu.
Krok 7: Uzamčení barvy a povrchová úprava
Poslední fází je nanesení ochranné vrstvy. Fiebing's Resolene je akrylátový přípravek, který je vhodné naředit destilovanou vodou v poměru 1:1. Použijte čistou, mírně navlhčenou houbičku. Naberte trochu roztoku a naneste jej na bundu rychlými tahy v jednom směru. Vrstva se může zpočátku zdát lehce namodralá nebo zpěněná, ale po zaschnutí bude naprosto průhledná.
Na co si dát pozor: Resolene nanášejte ve velmi tenké vrstvě. Nejde o krycí barvu. Příliš silná vrstva akrylátu začne po zaschnutí praskat a loupat se jako stará lepicí páska.
Typická chyba: Opakované opravování ještě vlhkého finiše houbičkou. Resolene schne velmi rychle a tření zasychajícího akrylátu vytváří ošklivé, matné šmouhy, které už nepůjdou rozleštit.
Nejčastější chyby
Proces barvení velké plochy neodpouští žádné zkratky. Zde jsou pasti, do kterých začátečníci padají nejčastěji:
1. Snaha barvit semiš běžnou penetrační barvou. Mnoho lidí se snaží barvit semišové bundy stejnými přípravky jako lícovou kůži. To je zásadní chyba. Semiš a nubuk mají naprosto odlišnou, otevřenou strukturu. Použití lihové barvy (jako Pro Dye) na tyto materiály slepí jemné chloupky a promění měkký materiál v tvrdou, drsnou skořápku. Na tyto materiály jsou určeny výhradně speciální barvy na semiš.
2. Šetření na chemii. Pokusy o barvení kůže podomácku (např. temperami, mořidlem na dřevo nebo fixami) jsou častou chybou. Kůže je organický materiál, který musí dýchat a pracovat. Domácí vynálezy vytvoří na povrchu tuhou vrstvu, která po prvním vyjití ven popraská a začne odpadávat v kusech, čímž trvale zničí líc.
3. Nedostatek trpělivosti při schnutí. Nanesení finiše na nedosušenou bundu povede ke katastrofě. Vlhkost z barvy zůstane uvězněná pod vrstvou akrylátu, což způsobí vznik puchýřů a zapařenin.
4. Přílišné namáčení houbičky. Snaha rychle pokrýt velký panel nalitím velkého množství barvy na houbičku končí stékanci. Tekutina nekontrolovatelně stéká dolů a vytváří tmavé pruhy, které už nelze zesvětlit.
Co dál
Jakmile ovládnete umění barvení velké plochy, menší projekty se pro vás stanou pouhou formalitou. Technika, kterou jste právě poznali, je univerzální proces. S ohledem na získané zkušenosti můžete zkusit své štěstí při renovaci dalších kožených předmětů, stačí jen pamatovat na správné přizpůsobení velikosti aplikátorů.
Pokud pracujete se surovou třísločiněnou kůží, dalším krokem v rozvoji vaší dílny může být výuka stínování a patinování. Místo nanášení jednolité barvy na celou bundu můžete použít airbrush nebo techniku suchého štětce ke ztmavení okrajů, švů a míst přirozených ohybů, čímž nové věci dodáte vzhled ušlechtile zestárlého vintage oblečení. Pamatujte, že každý kus usně se chová trochu jinak. Vždy a bezpodmínečně otestujte celý postup – od odmaštění až po finiš – na odřezku materiálu ze stejného projektu, než nanesete první kapku barvy na hotovou bundu.
