Pevný, ručně šitý kožený zápisník je projekt, kterým mnoho řemeslníků začíná své dobrodružství s brašnářstvím. Není se čemu divit. Konstrukce je poměrně jednoduchá, nevyžaduje složité tvarování za mokra ani montáž obtížně ovladatelného kování a konečným výsledkem je plně funkční předmět denní potřeby. Papírové náplně se budou měnit, ale kožený deník časem získá jedinečnou patinu a přizpůsobí se vaší ruce. Sestavení padnoucího obalu z tuhé kůže připomíná skládání origami z tlustého kartonu – vyžaduje to určitou sílu, ale především milimetrovou přesnost ve fázi měření a řezání.
V tomto průvodci vás provedeme procesem tvorby klasického obalu se dvěma vnitřními kapsami, do kterých se zasouvají desky papírové náplně. Zaměříme se na nejpopulárnější formát, tedy kožený obal A5, ale stejnou logiku a matematiku můžete použít, pokud je vaším cílem velký kožený obal A4 nebo miniaturní kapesní zápisník. Úroveň obtížnosti je solidní „pro začátečníky“. Budete řezat po přímých liniích a šít dlouhé, rovné úseky. Je to skvělý trénink základních dílenských technik: lepení, děrování, šití dvěma jehlami a úpravy hran.
Co budete potřebovat
Aby kožený sešit sloužil léta a vypadal profesionálně, musíte zvolit správné materiály. Příliš měkká kůže způsobí, že kožené zápisníky budou připomínat zplihlé pytle, zatímco příliš tlustá kůže znemožní volné zavírání a otevírání.
Materiály:
- Kůže na hlavní tělo: Nejlépe se osvědčí třísločiněná kůže o tloušťce 1,5 mm až 2,0 mm. Taková tloušťka dodá obalu odpovídající tuhost. Třísločiněná kůže umožňuje hladkou úpravu hran pomocí tření a časem krásně ztmavne. Vyhněte se měkkým chromočiněným kůžím – jsou ochablé a jejich hrany nelze esteticky upravit bez použití speciálních barev na hrany.
- Kůže na vnitřní kapsy: Zde potřebujete něco tenčího, abyste minimalizovali tloušťku na hranách, kde se budou vrstvy překrývat. Ideální bude třísločiněná kůže o tloušťce 1,0 mm až 1,2 mm.
- Nitě: Odolné, polyesterové nitě na kůži. Pro děrovače s roztečí 4 mm se skvěle hodí voskované pletené nitě typu Slam (tloušťka 0,8 mm) nebo kroucené nitě Vinymo MBT. Nepoužívejte běžné krejčovské nitě, protože se po několika týdnech používání prodřou.
- Lepidlo na kůži: Silné lepidlo na vodní bázi (např. Renia Aquilim) nebo klasické neoprenové lepidlo (butapren). Slouží k fixaci prvků před děrováním.
- Přípravek na úpravu hran: Tokonole. To je absolutní základ pro vyhlazení rubu (vnitřní, chlupaté strany kůže) a vyleštění hran.
- Náplň: Běžný sešit nebo zápisník ve formátu A5 (standardní rozměry jsou 148 x 210 mm). Na jeho tloušťce (zejména tloušťce hřbetu) závisí konečné rozměry projektu.
Nářadí:
- Nůž na řezání: Odlamovací nůž s ostrou čepelí (např. Olfa) nebo tradiční sedlářský nůž, pokud ho umíte nabrousit a vést.
- Kovové pravítko a řezací podložka: Pro vedení nože. Nikdy neřežte podél plastových pravítek.
- Děrovače na švy: Nástroje pro vytváření otvorů pro šev. Populární a univerzální rozteč zubů pro takové projekty je 4 mm nebo 5 mm. Potřebujete děrovač s více zuby (např. 6 zubů) pro dlouhé úseky a děrovač se 2 zuby pro oblouky a zakončení.
- Sedlářské kladivo: S hlavou z plastu, dřeva nebo surové kůže. Nikdy nebijte kovovým kladivem do kovových děrovačů, zničíte si nářadí.
- Dvě sedlářské jehly: S tupými špičkami.
- Hranořízek (edge beveler): Nástroj pro srážení ostrých rohů hran. Velikost #1 nebo #2 bude vhodná pro celkovou tloušťku kůže v tomto projektu.
- Dřevěný hladík (wood slicker): Dřevěný kolík s drážkami pro tření hran potřených Tokonole.
- Kružítko s aretací nebo rýhovací nástroj (creaser): Pro vyznačení rovné linie pro děrovače, rovnoběžné s hranou kůže.
Krok za krokem
Práce na koženém zápisníku vyžaduje trpělivost ve fázi plánování. Chyba v měření o 2 mm může způsobit, že se obal nezavře naplocho.
Krok 1: Měření a příprava střihu
Neřežte kůži od oka. Kožené zápisníky musí mít přesně vypočítané okraje. Změřte si svou papírovou náplň. Standardní A5 je 148 mm na šířku a 210 mm na výšku. Změřte tloušťku hřbetu – předpokládejme, že je 15 mm.
Vypočítáme výšku hlavního těla: 210 mm (sešit) + 4 mm vůle nahoře/dole + 6 mm na švy (3 mm od každé hrany) = 220 mm.
Vypočítáme šířku: 148 mm (přední strana) + 148 mm (zadní strana) + 15 mm (hřbet) + 4 mm vůle, aby se kůže mohla ohnout (tzv. přídavek na tloušťku materiálu) + 6 mm na švy = 321 mm.
Váš hlavní obdélník má rozměry 321 x 220 mm.
Vnitřní kapsy by měly mít stejnou výšku (220 mm) a šířku přibližně 70-80 mm, aby stabilně držely papírový obal.
Na co si dát pozor: Kůže má tloušťku. Když zavíráte kožený deník, vnější vrstva musí urazit delší cestu než vnitřní. Proto přidáváme přídavek na ohyb (obvykle kolem 3-5 mm v závislosti na tloušťce kůže).
Typická chyba: Vyříznutí formátu přesně na velikost otevřeného sešitu. Takový obal bude drasticky příliš těsný, sešit se prohne do oblouku a okraje papíru budou vyčnívat za kůži.
Krok 2: Řezání hlavních dílů
Položte plát kůže na řezací podložku, lícem (hladkou stranou) nahoru. Přeneste rozměry na kůži pomocí šídla nebo tužky (pouze jemné tečky v rozích). Přiložte kovové pravítko a pevně ho přitlačte dlaní, aby se nepohnulo. Veďte nůž podél pravítka. Čepel musí být nastavena dokonale kolmo (pod úhlem 90 stupňů) k podložce. Pokud nůž nakloníte, hrana bude seříznutá pod úhlem, což zničí pozdější spojování vrstev.
Nesnažte se proříznout 2 mm kůži jedním tahem. Udělejte 2-3 lehčí řezy nožem ve stejné stopě. Vyřízněte hlavní tělo a dvě boční kapsy.
Na co si dát pozor: Čepel nože musí být dokonale ostrá. Pokud používáte odlamovací nůž, odlomte ztupenou špičku před prvním řezem. Tupý nůž vlákna kůže trhá, místo aby je řezal.
Typická chyba: Posunutí pravítka během řezání. I milimetrový posun na délce 220 mm bude na hotovém zápisníku viditelný a velmi obtížně se brousí.
Krok 3: Úprava rubu a vnitřních hran
Než cokoliv slepíte, musíte připravit díly, ke kterým po sešití nebudete mít přístup. Položte hlavní tělo rubem nahoru. Naneste tenkou vrstvu Tokonole (velikosti hrášku na danou oblast) a rozetřete skleněným hladítkem nebo plastovou špachtlí. Vtírejte přípravek, dokud se vlákna nepoloží naplocho a povrch se nestane hladkým a lehce lesklým. Udělejte to samé na rubu kapes.
Následně musíte upravit volné hrany kapes – ty svislé linie, které budou směřovat dovnitř zápisníku. Použijte hranořízek (edge beveler) k sražení ostrých rohů na straně líce i rubu. Naneste trochu Tokonole na tuto hranu a energicky ji třete dřevěným hladítkem (wood slicker), dokud se hrana nestane sklovitou.
Na co si dát pozor: Dávejte pozor, aby Tokonole neznečistilo hladký líc kůže. Pokud se tak stane, okamžitě jej setřete vlhkým hadříkem. Zaschnuté Tokonole na líci zablokuje možnost pozdějšího barvení nebo voskování.
Typická chyba: Pokus o úpravu vnitřních hran kapes po sešití celého obalu. To je fyzicky nemožné – nedostanete tam nástroje a surová hrana se bude při každém vkládání sešitu třepit.
Krok 4: Lepení dílů
Nyní musíte spojit kapsy s hlavním tělem. Položte tělo rubem nahoru. Naneste tenkou vrstvu lepidla na boční, horní a dolní okraje v místech, kde budou přiléhat kapsy (pás o šířce asi 4-5 mm od okraje). Naneste lepidlo také na odpovídající okraje rubu kapes.
Pokud používáte kontaktní lepidlo, počkejte několik minut, dokud se rozpouštědlo neodpaří a lepidlo nebude lepkavé, ale ne mokré na dotek. Přesně přiložte kapsy k rohům těla. Pevně přitlačte prsty a poté místo lepení jemně poklepejte kladivem, aby se vrstvy spojily.
Na co si dát pozor: Pokud je kůže kapes silně vyhlazená Tokonole z předchozího kroku, musíte lepený pás zdrsnit brusným papírem nebo ho seškrábnout nožem. Lepidlo nechytne na hladkém, ošetřeném povrchu.
Typická chyba: Nanesení příliš silné vrstvy lepidla. Po stlačení dílů přebytečné lepidlo vyteče dovnitř kapsy, trvale ji slepí a zašpiní kůži.
Krok 5: Vyznačení linie a děrování
Pomocí kružítka s aretací vyznačte linii šití. Nastavte rozteč na 3 mm nebo 4 mm a veďte jedno rameno po vnější hraně, zatímco druhé kreslí jemnou linii na líci. Linie by měla vést kolem celého zápisníku.
Položte projekt na silnou podložku pro děrování. Přiložte děrovač na švy (např. 5 mm) k linii. Držte nástroj dokonale svisle. Rozhodně udeřte sedlářským kladivem, aby zuby pronikly všemi vrstvami kůže a vyšly na druhé straně. Vytáhněte děrovač, vložte první zub do posledního vytvořeného otvoru (pro zachování rovnoměrného odstupu) a pokračujte podél celé linie. V rozích použijte děrovač se dvěma zuby, abyste plynule překonali oblouk.
Na co si dát pozor: Při přechodu z jednovrstvé sekce (samotný hřbet) na třívrstvou (tělo + kapsa) buďte obzvláště opatrní. Zuby děrovače narazí na různý odpor.
Typická chyba: Odchýlení děrovače od svislé polohy. I když je linie na přední straně (líci) dokonale rovná, nakloněný děrovač způsobí, že otvory na zadní straně budou vlnit a šev bude vypadat velmi neesteticky.
Krok 6: Šití sedlářským stehem
Je čas vše spojit. Odměřte nit o délce 4-5 násobku obvodu zápisníku. Navlékněte na každý konec nitě jednu jehlu a zajistěte je propíchnutím nitě jehlou (tzv. sedlářský zámek).
Začněte šít od dolního rohu jedné z kapes. Vložte jednu jehlu do otvoru, vyrovnejte délku nitě na obou stranách. Poté veďte sedlářský steh: levá jehla vstoupí do otvoru, pravá jehla vstoupí do stejného otvoru z druhé strany (kříží se s první) a poté pevně a rovnoměrně utáhněte obě nitě. Opakujte tento proces po celém obvodu. Na konci se vraťte o 2-3 otvory (zpětný steh), odstřihněte nit blízko kůže a konce opalte zapalovačem, přičemž roztavený polyester přitlačíte k otvoru.
Na co si dát pozor: Opakovatelnost je klíčem k krásnému švu. Vždy vkládejte první jehlu ze stejné strany (např. vždy zepředu) a vždy udržujte stejné uspořádání nití při protahování druhé jehly.
Typická chyba: Příliš silné utahování nitě na měkké kůži. Nit prořízne okraje otvorů a kůže se zkrabatí. Napětí musí být pevné, ale ne agresivní.
Krok 7: Zarovnání a úprava vnějších hran
Toto je fáze, která odlišuje amatérský výrobek od řemeslného. Po sešití mohou být hrany na spoji těla a kapes mírně nerovné. Použijte brusný papír (zrnitost 220, poté 400) a bruste hranu v jednom směru, dokud se vrstvy nespojí v jednu hladkou plochu.
Následně použijte hranořízek (edge beveler) k sražení ostrých rohů hrany po celém obvodu, jak zepředu, tak zezadu. Když je hrana zaoblená, naneste na ni tenkou vrstvu Tokonole. Vezměte dřevěný hladík (wood slicker), vyberte vhodnou drážku a začněte energicky třít hranu. Tření generuje teplo, které aktivuje vlákna a spojí je s přípravkem. Hrana se stane tvrdou, hladkou a lesklou.
Na co si dát pozor: Nenanášejte Tokonole na hranu před jejím zbroušením do roviny. Přípravek nevyrovná schůdky mezi vrstvami kůže, pouze zafixuje nerovnosti.
Typická chyba: Příliš silné přitlačování hladíku k hraně. Místo vyhlazení kůže ji zmáčknete a „rozplácnete“ hranu, čímž vytvoříte nevzhlednou „houbu“. Důležitá je rychlost tření, ne síla přítlaku.
Nejčastější chyby
I při dodržování pokynů se začínající brašnáři často potýkají se stejnými překážkami. Zde je to, co může zničit kožený deník:
1. Ignorování tloušťky papírové náplně. Vyříznutí kůže přesně na rozměr naplocho rozloženého sešitu je klasika. Když zavíráte kožený sešit, hřbet potřebuje prostor. Pokud ho nemá, obal se nedovře a bude se napínat jako pružina.
2. Použití chromočiněné kůže. Kůže činěné chromem jsou často krásné a měkké, ale pro tento typ projektu se nehodí bez výztuh. Co je horší, jejich hrany nelze vyleštit pomocí Tokonole a dřeva – vlákna se budou neustále třepit. Vyžadují malování barvami na hrany (tzv. edge paint), což je zcela jiná, zdlouhavá technika.
3. Křivé vedení nože na dlouhých úsecích. Kožené desky A5 vyžadují řezání linií o délce přes 30 centimetrů. Zastavení nože v polovině a změna úhlu ruky způsobí vznik „schůdku“ na hraně. Řežte celým ramenem, ne jen zápěstím.
4. Zalití vnitřku lepidlem. Pokud nanesete lepidlo širokým pásem (např. 10 mm) místo úzké stopy (3-4 mm), ztratíte cenný prostor uvnitř kapsy. Sešit se jednoduše nevejde a pokus o jeho vtlačení silou roztrhne švy.
Co dál
Jakmile zvládnete základní kožený zápisník, možnosti úprav jsou obrovské. Přírodní třísločiněná kůže je vynikající plátno.
Pokud jste použili kůži o tloušťce 2,0 mm nebo větší, před fází lepení můžete obal personalizovat. Třísločiněnou kůži lze razit za mokra (tooling) pomocí raznic a otočného nože (swivel knife), čímž na ní vytvoříte iniciály, geometrické vzory nebo květinové motivy. Můžete také surovou kůži před šitím nabarvit pomocí profesionálních lihových barev, abyste dosáhli hluboké hnědé, černé nebo starožitné úpravy. Nezapomeňte jen po barvení povrch ochránit vhodným finišem, aby barva nešpinila ruce.
Dalším krokem v rozvoji vaší dílny mohou být kožené desky A4. Vyžadují mnohem větší kus kůže a delší šití, což je skvělý test trpělivosti. U větších formátů stojí za to zvážit přidání dalších funkcí – ve fázi vyřezávání vnitřních kapes na ně můžete našít menší přihrádky na vizitky, poutko na pero z proužku kůže, a dokonce i zapínání na šroubovací nýt (sedlářský knoflík) nebo pásek s přezkou na vnější straně obalu. Každý takový detail posouvá vaši dílnu na vyšší úroveň řemesla.
