Zkoušku přilnavosti krycí barvy na barevné kůži připravte na odřezcích ze stejného materiálu, jaký použijete na projekt. Porovnejte malování po pouhém odstranění prachu s malováním po přípravě doporučené výrobcem barvy. Ponechte také nenabarvené referenční vzorky. Po požadované době schnutí zkontrolujte ohýbání, tření a odlupování na oddělených místech. Takové porovnání pomáhá odhalit problémy konkrétní kombinace materiálů, ale může odřezky zničit a nenahrazuje posouzení trvanlivosti hotového výrobku.
Nejprve zjistěte, co se nachází na líci
Zapište původ kůže, způsob činění, známou povrchovou úpravu a předchozí péči. Třísločiněná kůže může mít z výroby povrchovou úpravu a samotné chromočinění nerozhoduje o možnosti malování. Pokud povrchovou úpravu neznáte, uveďte to v popisu vzorku. Neposuzujte ji pouze podle barvy a lesku.
Penetrační barva na kůži dodává barvu pronikáním do materiálu. Krycí barva na kůži vytváří barevný povlak na povrchu. Uzavřená povrchová úprava může omezovat pronikání barvy; tuk, vosk nebo špatně držící starý povlak mohou zhoršit přilnavost nové barvy. Žádný z těchto příznaků sám o sobě neodůvodňuje automatické odstranění celé povrchové úpravy.
Příkladem přípravku ke zvážení je Fiebing's Acrylic Dye v tmavě hnědé barvě, který je podle karty produktu akrylovou barvou o objemu 59 ml; širší výběr najdete v kategorii barvy na kůži. O vhodném podkladu, přípravě a schnutí rozhoduje návod ke konkrétní barvě. Samotný název produktu nepotvrzuje kompatibilitu s vybraným lícem.
Co může ukázat kapka vody?
Na samostatném odřezku sledujte smáčení, perlení vody a případné ztmavnutí po nanesení kapky. Jde o vodítko k nasákavosti na daném místě, nikoli o jednoznačné určení anilinové kůže, semi-anilinové kůže nebo typu povrchové úpravy. Na tomto základě nepředvídejte přilnavost akrylové barvy. Část nechte uschnout a později ji nepoužívejte jako neporušený referenční vzorek.
Jak ověřit přípravek na přípravu povrchu?
Přípravek k odstranění povrchové úpravy používejte pouze tehdy, pokud jeho účel a návod k barvě takovou přípravu daného podkladu připouštějí. Nejprve proveďte lokální zkoušku na dalším odřezku. Otírejte jemně podle etikety. Při lepkavosti, delaminaci nebo poškození líce přestaňte; nesnažte se za každou cenu dosáhnout zmatnění.
Pracujte s větráním a osobní ochranou uvedenou na etiketě, mimo zdroje zapálení, pokud je přípravek hořlavý. Povrch posuzujte až po požadovaném odpaření. Změna lesku nedokazuje zlepšení přilnavosti a barva na hadříku neurčuje, kterou vrstvu jste odstranili.
Připravte varianty a označte odřezky
Níže uvedené uspořádání je příkladem organizace dílenské zkoušky. Vyřízněte sousedící odřezky podobné tloušťky, struktury a stavu líce. Označení umístěte mimo hodnocené plochy. U každé varianty ponechte oddělená místa pro ohýbání, suché tření, mokré tření a odtržení pásky.
- A: odstraňte pouze volný prach a poté naneste barvu. Jde o srovnávací variantu, nikoli o doporučení vynechat požadovanou přípravu u projektu.
- B: odstraňte prach, připravte povrch metodou povolenou pro používaný systém a naneste barvu.
- A bez barvy: odstraňte pouze prach; vzorek ukáže chování stávajícího podkladu.
- B bez barvy: proveďte přípravu jako u B, ale nemalujte; odhalíte tak poškození způsobená přípravou.
Pokud návod vyžaduje pouze odstranění prachu, budou A a B stejné: postačí malovaný vzorek a odpovídající nenabarvený vzorek. Nepřidávejte chemii jen proto, abyste vytvořili rozdíl.
Nenahrazujte přípravek na přípravu povrchu pečujícím mýdlem. Ani obchodní označení „podklad“ nestačí k tomu, abyste přípravek považovali za prostředek zvyšující přilnavost. Dodatečný podklad ověřujte až po potvrzení kompatibility s podkladem a barvou v návodech k produktům.
Co zapsat před malováním?
Ke každému odřezku připojte popis: identifikaci kůže a povrchové úpravy, použitý přípravek, název a barvu barvy, aplikátor a způsob nanášení. Zapište velikost malované plochy, množství nanesené barvy, počet vrstev, přestávky mezi nimi a okamžik ukončení aplikace. Pokud množství odhadujete pouze orientačně, uveďte to; nepředstavujte je jako měření tloušťky povlaku.
Zachovejte stejnou plochu polí, počet tenkých vrstev a pokud možno podobné množství barvy. Nesrovnávejte silnou vrstvu na A s úspornou aplikací na B. Používejte stejný typ aplikátoru — například z kategorie vlněné aplikátory — a nepřenášejte zbytky přípravků mezi poli.
Zapište podmínky prostředí, zejména teplotu a vlhkost, pokud je měříte. Přestávky mezi vrstvami a dobu před zatížením určete podle návodu. Suchý povrch na dotek neznamená dosažení konečných vlastností. Pokud návod neuvádí, kdy lze hodnotit odolnost, ověřte to u výrobce ještě před interpretací zkoušky.
Proveďte porovnání na oddělených místech
Před zkouškami plochy prohlédněte a vyfotografujte při podobném osvětlení. Zapište existující škrábance, šmouhy a změny lesku. Kontrolujte také nenabarvené odpovídající vzorky. Tření ani zkoušku páskou neprovádějte na místě již poškozeném ohýbáním.
Ohýbání odpovídající projektu
Použijte hladký váleček s poloměrem podobným ohybu plánovanému u výrobku. Zapište jeho poloměr, rozsah pohybu, směr ohýbání, tempo a počet opakování. U všech odřezků zachovejte stejné podmínky. Můžete například zvolit 10 opakování rovnoměrným tempem; jde o orientační dílenskou podmínku pro porovnání, nikoli o práh odolnosti.
Netlačte materiál do ostrého lomu, pokud tak nebude v projektu namáhán. Kůži prohlédněte během ohýbání i po narovnání. Rozlišujte praskliny barvy, odchlipování jejích okrajů a praskliny samotného líce. Poškození nenabarveného odpovídajícího vzorku ukazuje, že je třeba posoudit také podklad nebo způsob zatížení.
Suché a mokré tření
Na oddělených místech použijte čisté kousky stejné bílé bavlny. Jeden ponechte suchý, druhý navlhčete vodou tak, aby z něj voda nekapala. U každé varianty udržujte podobný přítlak, délku pohybu a tempo. Příkladných 10 tahů po stejné dráze berte pouze jako podmínku porovnání. Zapište také způsob navlhčení látky.
Posuďte barevnou stopu, změnu lesku a narušení povrchu. Pro každou plochu použijte čistou látku, aby se nepřenášely nečistoty z předchozí zkoušky. Stopy porovnejte s nenabarvenými odpovídajícími vzorky. Pokud nelze určit zdroj barvy, zapište tuto nejistotu místo přiřazení barvy nové vrstvě.
Páska bez naříznutí kůže
Na ploché, nepoškozené místo přiložte pásku. U všech variant zachovejte stejný produkt, délku úseku, přítlak a dobu kontaktu. Zapište je spolu se směrem, úhlem a tempem odtržení. Povlak nenařezávejte nožem: na pružné kůži snadno narušíte také líc.
Prohlédněte pásku i odkryté místo. Pokud je to viditelné, určete, zda se odloupla barva, dřívější povrchová úprava nebo vlákna. Tato zkouška je srovnávací a může materiál poškodit; neměří sílu přilnavosti.
Zapište pozorování a rozhodněte o další práci
Kartu vyplňte až po provedení zkoušek. Do polí uveďte také typ poškozené vrstvy nebo skutečnost, že ji nelze rozpoznat.
| Varianta | Ohýbání | Suché tření | Mokré tření | Páska |
|---|---|---|---|---|
| A | … | … | … | … |
| B | … | … | … | … |
| A bez barvy | … | … | … | … |
| B bez barvy | … | … | … | … |
Odlupování může souviset s nekompatibilitou produktů, zbytky přípravy nebo slabým starým povlakem. Praskání může být způsobeno aplikací, nedostatečným zaschnutím, citlivostí barvy na ohýbání nebo poškozením kůže. Samotný příznak nedokazuje přítomnost silikonu ani jiné nečistoty a neodůvodňuje intenzivnější odstraňování.
U projektu, který přichází do styku se světlou látkou, považujte nepřítomnost viditelného přenosu barvy při suché i mokré zkoušce za předběžné kritérium. V každém použití ověřte také praskání a odlupování. Výsledek bez poškození platí pouze pro zapsané podmínky; nerozhoduje o dlouhodobém používání ani o chování celého plátu kůže.
Pokud plánujete bezbarvou povrchovou úpravu, ověřte kompatibilní kombinaci barvy a finishe na nových vzorcích po době vyžadované pro celý systém. Finish neopraví slabou přilnavost. Opakované poškození je důvodem ke změně kombinace materiálů nebo způsobu provedení a k opakování porovnání.
