Štípenka, anglicky 'split leather', je vrstva pravé kůže, která vzniká při procesu štípání, tedy podélného rozřezávání silné kůže na pláty. Jedná se o vnitřní vrstvu, která postrádá přirozený líc. Vyznačuje se vláknitou strukturou na obou stranách, nižší pevností a větší tažností než lícová kůže.
Štípenka je naprosto zásadní pojem ve slovníku každého, kdo pracuje s pravou kůží. Označuje konkrétní část usně, která vzniká technologickým procesem zvaným štípání. Představte si čerstvě vyčiněnou, silnou hovězí kůži – může mít tloušťku klidně i 10 mm. Aby ji bylo možné v brašnářství vůbec použít, musí se ztenčit na požadovanou sílu. Štípání spočívá v precizním, horizontálním rozříznutí takové kůže na dvě nebo více vrstev. Ta horní, vnější vrstva, která si zachovává přirozený, hladký povrch se všemi póry a texturou, je lícová kůže (grain leather). Vše, co se odřízne zespodu – tedy vnitřní vrstvy usně – je právě štípenka (split leather). Jde tedy o 100% pravou kůži, ale se zcela odlišnou strukturou a vlastnostmi, než má její ušlechtilejší, lícová část.
Proces štípání a struktura kůže
K pochopení toho, co je to štípenka, je potřeba podívat se na samotnou anatomii kůže. Škára se skládá z hustě propletených kolagenových vláken. Jejich hustota však není v celém průřezu jednotná. Nejblíže k vnějšímu povrchu (líci) jsou vlákna velmi tenká a těsně svázaná, což vytváří pevnou strukturu odolnou proti roztržení. Čím hlouběji směrem k vnitřní (masové) straně jdeme, tím jsou vlákna silnější a jejich vazba je volnější a chaotičtější. Štípačka, tedy stroj na rozvrstvování kůže, řeže přesně podél těchto vrstev. Lícová kůže si zachovává tu nejhustší a nejpevnější část. Štípenka se naopak skládá z těchto volnějších, vnitřních partií vláken. Tento zásadní rozdíl ve stavbě se přímo promítá do vlastností obou materiálů. Lícová kůže je odolná, poměrně málo tažná a postupem času krásně stárne. Štípenka je ze své podstaty slabší, náchylnější k vytahování a má z obou stran vláknitý, drsný povrch, protože postrádá přirozené „uzavření“ v podobě líce. Je také savější a náchylnější k ušpinění. Tyto vlastnosti pak předurčují její další, velmi rozmanité využití.
Proces štípání umožňuje koželužnám maximálně využít cennou surovinu. Místo toho, aby se přebytečná tloušťka vyhodila, přemění se na nový, užitečný materiál. Tloušťka, na kterou se líc a štípenka řežou, závisí na konečném účelu použití. Například pro galanterní usně o síle 1,2 mm se oddělí tenká vrstva líce a silná štípenka se ponechá k dalšímu zpracování. Naopak při výrobě silných opasků z lícové kůže o tloušťce 4 mm bude zbývající štípenka úměrně tenčí. Z jedné silné hovězí kůže tak lze získat jednu lícovou vrstvu a dokonce i několik vrstev štípenky.
Od semiše po 'genuine leather': Různé tváře štípenky
Surová štípenka se svými dvěma drsnými stranami má omezené možnosti využití. Díky pokročilým technikám povrchových úprav ji však lze přeměnit na řadu různých materiálů. Jedním z nejznámějších je semiš. Pokud má štípenka dostatečně jemnou a jednotnou strukturu, její povrch (jeden nebo oba) se brousí, aby se dosáhlo charakteristického sametového chloupku. Většina semišových bot, bund a kabelek na trhu je vyrobena právě z hovězí, kozí nebo vepřové štípenky. Jde o využití, kde se vláknitá povaha štípenky stává její předností. Dalším, velmi rozšířeným způsobem zpracování je tvorba tzv. povrstvené štípenky (kryté). Jde o odpověď průmyslu na poptávku po levném materiálu, který imituje vzhled lícové kůže. Na povrch štípenky se nanese vrstva polyuretanu nebo vinylu a následně se do ní vyrazí umělý vzor líce. Právě tento produkt se nejčastěji prodává pod štítkem 'genuine leather'. Je levný na výrobu, ale jeho užitné vlastnosti, jako je odolnost a prodyšnost, jsou výrazně horší než u pravé lícové kůže.
Tenčí pláty štípenky nacházejí také široké uplatnění jako podšívkový materiál ve vysoce kvalitních brašnářských výrobcích. Vypodšívkování vnitřku tašky nebo peněženky tenkou štípenkou (často vepřovou kvůli její pevnosti) je znakem luxusu a smyslu pro detail. Taková podšívka je mnohem trvanlivější a elegantnější než ta textilní. Štípenka se používá také k výrobě levnějšího zboží, kde na vzhledu tolik nezáleží a hlavní roli hraje nízká cena a určitá odolnost proti opotřebení – například u pracovních rukavic nebo některých prvků obuvi.
Využití štípenky v řemeslné praxi
Pro řemeslníka a koníčkáře může být štípenka jak pastí, tak cenným zdrojem. Pastí se stává ve chvíli, kdy si nevědomky koupíme levnou povrstvenou štípenku v domnění, že jde o výhodnou koupi „pravé kůže“ pro náš ambiciózní projekt. S takovým materiálem se nebude dobře pracovat, jeho hrany se budou třepit a výsledný produkt rychle ztratí na vzhledu. Na druhou stranu, vědomé využití štípenky otevírá nové možnosti. Nákup semišové štípenky umožňuje tvorbu krásných a měkkých doplňků. Tenká podšívková štípenka je zase profesionálním způsobem, jak začistit vnitřky projektů, čímž jim dodáte pevnost a exkluzivní charakter. Štípenka může posloužit také jako materiál pro prototypování a testování střihů, než sáhnete po dražší lícové kůži. Důležité je vždy vědět, s jakým typem štípenky máte tu čest a jaké jsou její limity. Například hrany štípenky nelze dohladka vyleštit tak jako hrany třísločiněné kůže, protože to její volná struktura vláken jednoduše nedovolí. Místo toho lze hrany natřít speciální barvou na hrany, čímž se zafixují a získají estetický vzhled.
Závěrem lze říci, že štípenka je neodmyslitelnou součástí kožedělného světa. Je důkazem toho, jak vynalézavý a hospodárný je koželužský průmysl, který dokáže využít každou část této cenné suroviny. Pochopení toho, co je štípenka, jak vzniká a jaké má vlastnosti, je znakem skutečné znalosti materiálu. Umožňuje vám vyhnout se drahým chybám a vědomě volit správný typ kůže pro každý projekt, ať už je vaším cílem výroba bytelného opasku, nebo měkké semišové kabelky.
