Přírodní kůže coby organický materiál tvořený sítí kolagenových vláken má neodmyslitelnou vlastnost – natahuje se. Jde o jednu z jejích velmi charakteristických vlastností, která může být podle konkrétního využití výhodou i nevýhodou. Kůže není jednolitý materiál jako plast – její struktura připomíná hustou, spletitou síť, která se pod vlivem tahu, vlhkosti a tepla může deformovat a prodlužovat. Míra průtažnosti závisí na mnoha faktorech, jako je metoda činění, část usně, ze které kůže pochází, její tloušťka a směr řezání. Pochopení a kontrola tohoto jevu jsou pro každého brašnáře klíčové, aby mohl tvořit výrobky, které nejen skvěle vypadají v den dokončení, ale také si zachovávají svůj tvar a funkčnost po dlouhá léta používání. V případě opasku může nekontrolované natahování vést k jeho prodloužení a nutnosti dodělávat dírky, u tašky pak k celkové deformaci tvaru.
Na čem závisí míra průtažnosti kůže?
Ne každá kůže se natahuje stejně. Hlavním faktorem, který určuje její tvarovou stálost, je metoda činění. Třísločiněná kůže, ceněná pro svou tuhost a schopnost tvarování, je zároveň náchylnější k natahování. Její kolagenová vlákna si zachovávají přirozenější strukturu, která se pod vlivem stálého napětí (jako u opasku) dokáže „povolit“ a prodloužit až o 5–10 %. Naopak chromočiněná kůže je mnohem stabilnější. Soli chromu vytvářejí mezi vlákny silnější křížové vazby, čímž je „uzamknou“ a omezí jejich pohyblivost. Proto se chromočiněná kůže, často používaná v obuvnictví nebo čalounictví, natahuje v mnohem menší míře. Dalším klíčovým faktorem je část usně. Kůže z hřbetní části a krku (tzv. bend, shoulder) je hutná a nejméně průtažná. Naproti tomu kůže z boků a břišní části (belly) je velmi volná a elastická, a proto se absolutně nehodí na nosné prvky, jako jsou popruhy k taškám nebo opasky (na které se doporučuje kůže o tloušťce kolem 3–4 mm).
Jak směr řezání ovlivňuje průtažnost?
To je jedno z profesionálních tajemství brašnářů. Kůže má podobně jako dřevo svůj „směr vláken“. Vykazuje mnohem menší průtažnost podél linie páteře zvířete než napříč. Představte si celou useň ležící před vámi – směr od hlavy k ocasu je směrem s minimální průtažností. Směr od hřbetu k břichu je naopak směrem maximální průtažnosti. Proto je absolutním pravidlem při vyřezávání opasků nebo dlouhých uch k taškám řezat je rovnoběžně s páteří. Vyříznutí opasku napříč usní je zárukou, že se po několika týdnech nošení prodlouží o pár centimetrů a stane se nepoužitelným. Před vyříznutím klíčových prvků se vždy vyplatí vzít kousek kůže a zkusit ho natáhnout v obou směrech – rozdíl okamžitě pocítíte, což vám napoví, jak rozložit šablony na kůži, abyste minimalizovali nežádoucí deformace hotového výrobku.
Jak pracovat s průtažností v praxi?
Když víme, že se kůže natahuje, můžeme tento jev vědomě usměrňovat. V případě opasků je dobrou praxí dělat nejen dírku na aktuální míru, ale také jednu těsnější a 2–3 volnější. Navíc mnoho řemeslníků záměrně vyrábí opasky o 1–2 cm kratší, než je cílový rozměr, s předpokladem, že se na těle uživatele „usadí“. U popruhů k taškám, které jsou vystaveny velké zátěži, je oblíbeným řešením podlepit je zespodu speciální páskou zabraňující natahování nebo podšívkou z neprůtažného materiálu. Na druhou stranu je průtažnost žádanou vlastností v obuvnictví – právě díky ní se kožené boty dobře přizpůsobí tvaru nohy. Brašnáři tento jev využívají také při technice tvarování za mokra (wet forming), kdy se mokrá kůže natáhne na formu (např. pouzdro na nůž) a po uschnutí si zachová požadovaný tvar.
Závěrem lze říci, že průtažnost je vepsána do DNA přírodní kůže. Místo abyste s ní bojovali, naučte se jí porozumět a využívat ji. Vždy analyzujte svůj projekt s ohledem na síly, které na něj budou působit. Vybírejte pro daný úkol správný typ a část kůže, a především – řežte s rozumem a respektujte přirozené uspořádání vláken. Právě tyto znalosti a vědomí o vlastnostech materiálu odlišují skutečného řemeslníka od amatéra.
