Ano, kůži lze přebarvit, ale klíčový je její druh. Nejlépe se k tomu hodí surové třísločiněné kůže (tzv. crust), které skvěle sají barvu. Použijte k tomu určené barvy na kůži, jako je Fiebing's. Pokus o barvení kůží, které jsou již z výroby povrchově upravené a barvené (např. oblíbené kůže Maya, Buttero, T.Moro), je nemožný a skončí neúspěchem, protože jejich povrch je uzavřený a novou barvu nepřijme.
Možnost přizpůsobit si barvu kůže je jedním z nejkreativnějších aspektů brašnářství, ale řídí se přísnými pravidly. Odpověď na otázku, zda lze kůži přebarvit, zní: záleží na její původní povrchové úpravě. Zásadně se k barvení hodí pouze "otevřené" kůže, tedy surové, bez povrchové úpravy z koželužny. Ideálním kandidátem je hovězí třísločiněná kůže, často prodávaná v přírodní béžové barvě pod označením "crust" nebo "hlazenice". Její porézní struktura líce funguje jako houba a dokonale vstřebává penetrační barvy na kůži. Na druhou stranu kůže, které již v koželužně prošly procesem barvení a nanesení svrchní ochranné vrstvy – jako jsou oblíbené italské barevné kůže typu Maya, T.Moro nebo Buttero – nejsou pro další barvení vhodné. Jejich povrch je efektivně "uzavřený", což brání pronikání nového pigmentu. Jakýkoliv pokus o nanesení barvy na takovou kůži skončí jejím loupáním, stíráním a celkově neuspokojivým, nestálým výsledkem.
Jaké kůže jsou vhodné k barvení?
Základním kritériem je savost povrchu kůže. Nejlepších výsledků dosáhnete při práci s třísločiněnými kůžemi, které nemají žádnou tovární povrchovou úpravu (tzv. top coat). Jejich přírodní, béžový líc je připraven přijmout barvivo. Díky tomu máte plnou kontrolu nad výslednou barvou, její sytostí a případnými efekty, jako je stínování nebo patinování (antikování). Tyto kůže jsou dostupné v různých tloušťkách, což umožňuje jejich použití v široké škále projektů, od tenkých peněženek až po silné opasky. Chromočiněné kůže, a to i ty v přírodní barvě (tzv. wet blue nebo wet white), mají jinou strukturu a mohou na barvy reagovat odlišně, což často vede k méně předvídatelným výsledkům. Absolutně se vyhněte pokusům o barvení semišových a nubukových kůží, stejně jako těch s viditelným, lesklým lakovaným nebo fóliovaným povrchem. Jejich povrch je buď příliš vláknitý, než aby barvu přijal rovnoměrně (semiš), nebo je zcela nepropustný (lak).
Proces barvení kůže krok za krokem
Profesionální barvení kůže je víc než jen pouhé nanesení barvy. Jde o proces skládající se ze tří klíčových fází: přípravy, aplikace a fixace. Prvním krokem je příprava povrchu. I surová kůže na sobě může mít neviditelné nečistoty nebo mastnotu, proto je nutné ji odmastit speciálním přípravkem, např. Fiebing's Deglazer. Tím zajistíte rovnoměrné vstřebávání barviva a zabráníte vzniku skvrn. Druhým krokem je samotná aplikace barvy. Nejoblíbenější metodou je použití vlněných aplikátorů (wool daubers), které umožňují produkt rovnoměrně rozetřít. Barvu nanášejte v tenkých vrstvách krouživými nebo rovnými pohyby. Vždy je lepší nanést 2-3 tenké vrstvy než jednu silnou. Umožní to vybudovat hloubku barvy a vyhnout se stékancům. Pro dosažení jiných efektů lze použít houbičku (efekt tupování) nebo airbrush (dokonale hladký povrch). Třetím, naprosto nezbytným krokem, je fixace. Po úplném zaschnutí barvy (obvykle 24 hodin) je třeba nanést finální vrstvu, tzv. finisher. Produkty jako Fiebing's Resolene nebo Tan-Kote vytvářejí průhlednou, pružnou vrstvu, která chrání barvu před oděrem, vodou a nečistotami, a zároveň dodává požadovaný stupeň lesku (od matu po vysoký lesk).
Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout
Při barvení kůže je snadné udělat chybu, která může zničit celý projekt. Tou nejčastější je vynechání fáze přípravy a odmaštění, což vede k nerovnoměrné barvě a skvrnám. Vždy používejte přípravek typu deglazer nanesený na čistém hadříku. Další chybou je pokus o barvení nevhodného typu kůže – jak již bylo zmíněno, z výroby povrchově upravené kůže barvu jednoduše nepřijmou. Jiným problémem je nanášení příliš silné vrstvy barvy najednou. To způsobuje stékance a po zaschnutí může barva praskat a loupat se. Klíčem je trpělivost a tenké vrstvy. Velmi důležitým a často podceňovaným krokem je absence fixace (finisheru). Bez ní bude barva, a to i ta nejkvalitnější, špinit oblečení a stírat se při každém kontaktu. Pamatujte, že finisher není volba, ale nutnost. Poslední pastí je míchání barev různých typů (např. na bázi oleje s těmi na vodní bázi) – to může vést k nepředvídatelným chemickým reakcím a zničení projektu.
Než začnete barvit svůj hlavní projekt, absolutně vždy si udělejte zkoušku na malém, nenápadném odřezku stejné kůže. Umožní vám to zkontrolovat výslednou barvu, savost materiálu a otestovat si techniku aplikace. Takový malý test je tou nejjednodušší pojistkou proti drahému omylu a zárukou, že konečný výsledek bude přesně takový, jaký očekáváte.
